Vítáme Vás na stránkách azylu Dej pac!

Jsme rodinný azyl pro opuštěné pejsky.
V případě jakéhokoliv dotazu
nás kontaktujte na e-mailu
psnoha@seznam.cz


.

Další obyvatelé

Naše vlastní zvířata

20. října 2012 v 22:39
Náš první pejsek se jmenuje Bobík a je mu 14 let - na fotce vpravo.

Fenku Špuntanu jsme našli před sedmi lety tehdy jako dvouměsíčního špuntíka v nepoužívané stodole na kraji naší vesnice. Po delším neúspěšném pátrání po jejím majiteli jsme si řekli, že ji tam asi kdosi zavřel, aby se jí zbavil a tak nám zůstala - na fotce vlevo. Dnes je jí 8 let.






Špuntana s Bertíkem - Bert nám kazí svou rasou německý pinč domácí voříškovou sestavu.
Bertík k nám přišel z KS Zvolen, kde mu tehdy hrozilo utracení. Byl strašně hubený, ale od prvopočátku to byl pan pes. Postupně začal respektovat přivolání, ale občas se těsně před návratem z procházky vytratil a mazal si zkontrolovat blízké fenky v okolí. Zejména takhle prchával manželovi. Když se mělo jít na procházku, protáhl si přední packy, pak nadskočil a vydal takový nadšený pazvuk, něco jako zívnutoprotahovačné juchúj.
Zpočátku jsme ho nabízeli k adopci, dokonce byl dva dny v novém domově, ale záhy nám byl vrácen, protože si otvíral dveře a štěkal jako blázen v paneláku. U nás štěká minimálně, zejména se neúčastní smečkového štěkání na zvonek a ťukání návštěv, proto jsem prostě oné nešťastné paní s klidným svědomím navykládala, jak vůbec neštěká. Pak jsme ho ještě nějaký čas nabízeli, až jsme si na něj zvykli tak, že jsme si jej nakonec adoptovali.

30. 12. 2011 dopoledne se nám Bertík ztratil. Běžel ještě s naší fenkou Daphné po nějaké stopě směr Vyskytná, fenka se po chvíli vrátila, Bert ne. Vždy se vrátil do 2 hodin, když někdy utekl za hárajícími fenami. Tolik sil jsme vynaložili na neúspěšné hledání... Stále ještě doufáme, že se stane zázrak a Bertíka najdeme.

Zde Bertík první dny po příjezdu k nám z KS Zvolen v roce 2009.




Tady se Špuntanou odpočívá Filip. Filipa jsem koupila od paní, která bydlela na opuštěném nádraží na trati, kde již delší dobu nejezdí vlaky. Byl celoročně přivázaný na krátkém řetěze u boudy, později u něj přibyl ještě další pes, se kterým se z nudy rval. Filipa jsem na inzerát darovala jedné sympatické slečně. Zpočátku jsme spolu s onou slečnou byli venčit já Bobíka, ona Filipa. Vše se zdálo v pohodě. Slečna ovšem záhy s překvapením zjistila, že je skoro celý den ve škole a neunesla rozkousané vybavení bytu. Přesunula problém na rodiče v rodinném domku se zahrádkou, ovšem ani rodiče si nevěděli rady, a tak Filip byl povětšinu času zavřený v malé přihrádce, aby neohrožoval králíky. Později mi přestala zvedat telefon, a až za čtyři roky mi náhle zavolala, že odjíždí studovat do zahraničí, a že Filipa musí dát do útulku. A že zítra, protože přijede ze zahraničí její přítel a ona v žádném případě nechce, aby toho psa viděl. Ani jsem se nedivila - jen se po něm míhaly různobarevné druhy blech, byl špinavý, odřené lokty a chybělo mu očkování. Když jsme ho dovezli k nám, byl to horor - asi jako když po opravdu hodně dlouhé době pustíte volně psa. Rvačky s námi o králíky, o průchod dveřmi, hysterický zájem o mazlení…Ale já věřím v čas a jeho trpělivou, ale jistou moc. A tak to postupně nějak šlo, jako každý člověk i každý pes má své chyby, takže to pak fakt šlo docela normálně. V roce 2004 mu veterinář předepsal léky na srdce a dal mu 2 roky života. V roce 2009 se Filipovi začalo navíc zavodňovat bříško, dostal další léky, ale nijak výrazně to nepomáhalo, přestože je dlouhodobě bral 3x denně. V lednu loňského roku už byl slabý, hubený, jen bříško měl jak soudek. Poslední dny jsme ho vynášeli vždy na chvilinku ven, aby se protáhl a vyčural. Až nám pak odešel, pomalu a tiše…Bylo mu možná 15 nebo 16 let, to už se nikdy nedozvíme.


Pečeme cukroví...

Daphné - roční kříženka labradora. Sportovní, dlouhonohá, měří 55 cm v kohoutku, váží 28 kg. Pochází k KS Zvolen na Slovensku, kde měla být utracena, protože se pro ni ve lhůtě 60 dnů nenašel zájemce.

Zpočátku jsme ji ještě nabízeli k adopci, ale čím u nás byla déle, tím bylo jasnější, že si ji adoptujeme. Dafka byla moc milá a hravá - hrála si s dětmi, psy, fenami, štěňaty… A co nám neprováděla lumpáren a škod, přesto je nám po ní tolik smutno. Má registrovaný čip a obojek s telefonním číslem, ale slehla se po ní zem. Naposledy jsme ji viděli 24. 2. 2012, kdy odběhla do blízkého lesíka. Marně jsme ji hledali, dlouho, po okolí, po netu...Nechápu to, zmizela jak obláček páry, přitom byla tolik spolehlivá.

Co bych dala za to, kdyby mi zas sundala prádlo i se šńůrou nebo neustále sundávala čepici nebo rukavice mě i dětem a vyzývala ke hře na honěnou...















Ricka se svými dětmi Rozinkou a Rozárkou













Na Rohajdu nám zbyla jen smutná, ale krásná vzpomínka. Sama v očekávání, několik dnů se těšila z kůzlátek své kamarádky Ricky, dokonce jim chtěla dávat pít a takovým tenkým hláskem na ně mečela - říkali jsme, že na ně šišlá…
O několik dnů zahynula při komplikovaném porodu i s jejím kůzlátkem, ani veterinář jí nemohl pomoci.
 
 

Reklama